Během října a listopadu by zaznamenán výskyt vztekliny v několika evropských zemích včetně sousedního Slovenska. Nákaza se objevila také ve Francii, Maďarsku, Rumunsku a Moldavsku, jak informovala Státní veterinární správa.
Česká republika je od roku 2004 mezinárodně uznávána jako země vztekliny prostá. Na území ČR byla vzteklina zjištěna naposledy před 20 lety u lišky. Přesto nechce brát nové výskyty této závažné zoonózy, virového onemocnění postihujícího centrální nervovou soustavu, které může být z nakaženého zvířete přeneseno na člověka, na lehkou váhu.
Vzteklina potvrzena na Slovensku
Jak uvádí tisková zpráva SVS, na Slovensku byla vzteklina potvrzena u jezevce, který byl z důvodu pozorovaného podezřelého chování odstřelen. Tento jezevec se pohyboval na slovensko – polsko – ukrajinském trojmezí. Vzdušnou čarou to je na hranice ČR přibližně 250 km, to však není pro některé vnímavé druhy zvířat žádná zásadní vzdálenost. Proto je zvýšená opatrnost českých majitelů, zejména masožravých zájmových zvířat, na místě.
Prevence
V minulosti byl nejčastějším rezervoárovým hostitelem vztekliny na území ČR pes. Povinným preventivním očkováním však došlo k výraznému poklesu jejího výskytu. Od poloviny 20. století se však začala vzteklina četněji objevovat i u volně žijících zvířat, zejména lišek. K jejímu vymýcení na území ČR tak společně s povinným očkováním přispěla i orální vakcinace lišek. Podle platného znění veterinárního zákona musí podstoupit pravidelné očkování proti vzteklině nejen psi, ale i lišky a jezevci držení v zajetí. Přestože tato zákonná úprava nezahrnuje kočky, je žádoucí, aby i kočky, které opouštějí, byť i jen výjimečně, byt svého chovatele, byli očkovány také. U dalších druhů masožravých zvířat je vhodné se o možné vakcinaci poradit s veterinárním lékařem.
Etiologie a patogeneze
Původcem vztekliny je RNA virus z rodu Lyssavirus a z čeledi Rhabdoviridae. K přenosu viru vztekliny dochází nejčastěji pokousáním, případně kočičím škrábnutím. Po poranění nakaženým zvířetem zůstává virus po různě dlouhou dobu v místě poranění. Poté putuje podél nervových vláken do míchy a mozku. Tato fáze může trvat dny až měsíce. V mozkové tkáni se intenzivně množí, což má za následek rozvoj klinických příznaků. Z mozku se virus dostává opět podél nervových vláken do slinných žláz, které jsou hlavním zdrojem viru.
Příznaky
Typickým projevem vztekliny je náhlá změna chování a paralýza končící smrtí. Klinicky se rozlišuje forma zuřivá a tichá. Při zuřivé formě zvířata napadají člověka, ostatní zvířata i předměty v okolí. Pro tichou formu je charakteristická skleslost zvířete a paralýzy. Volně žijící zvířata ztrácejí plachost.
V případě poranění člověka zvířetem je nezbytné, i pokud zvíře nevykazuje klinické příznaky vztekliny, toto zvíře předvést k vyšetření veterinárním lékařem a to 1. a 5. den po poranění. Tato povinnost je ustanovena pro majitele zvířete veterinárním zákonem.
Zdroje:
Tisková zpráva. 2022. V několika evropských zemích se vyskytuje vzteklina, po 7 letech se objevila na Slovensku. Státní veterinární správa ČR. 16. 11. 2022. [vid. 22. 11. 2022]. dostupné z https://www.svscr.cz/v-nekolika-evropskych-zemich-se-vyskytuje-vzteklina-po-7-letech-se-objevila-na-slovensku/
Treml, F., Lány, P., Pospíšil, Z., Zendulková, D. 2014. Obecná epizootologie. 1 vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno.
Šatrán, P., Duben, J. 2018. Nákazy zvířat přenosné na člověka a bezpečnost potravin. Praha: Ministerstvo zemědělství.
Zákon. č. 166/1999 Sb., veterinární zákon
